Bojím se, bojím bez přestání

1. února 2018 v 22:10 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Bojím se, že když hoří dům, že nejen ňáký, ale tvůj.
Bojím se, že zmije v lese, tvou přítomnost neunese.
Bojím se, když hejno vos, nerozpozná pravý skvost.
Bojím se, že kupa sněhu, uzamkne tě v kusu ledu.

Bojím se, že přicházíš a děsí mě tvé stání.
Bojím se, bojím bez přestání.
Bojím se, že přicházíš, však Tvůj stín někde v dáli.
Mnoho kroků dlouhých let - z dob kdy jsme se si zdáli.

Bojím se, že svět bude eunuchem, tvůj stín přeludem a
my pro samé bání za chvíli nebudem.
Nikde - ani za dubem, za bukem.

Bojím se, že ve tvém stínu,
ztratím všechnu hmotnou sílu.
Bojím se, že omdlím zas, zas!
Že láska ničí, láme vaz.

Bojím se, jít ti naproti.
Bojím se, srdce rachotí.
Drhne jako starý stroj,
jak by zmizel dávný spoj.

Bojím se, že ztratím sílu,
bojím se, že najdu ji.
Bojím se, že ve vesmíru,
jen tak prostě zkratuji.

Bojím se, že přicházíš a děsí mě tvé stání.
Bojím se, bojím bez přestání.
Bojím se, že přicházíš, však Tvůj stín někde v dáli.
Mnoho kroků dlouhých let - z dob kdy jsme se si zdáli.

Bojím se, že jedna věta, bude jak tvá silueta - beztvará.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama