Říjen 2017

Dárek srdci

23. října 2017 v 14:12 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Stojí rovně, hlavu sklání
jak ulovené hejno ryb,
čekáš na své blahopřání,
to které nejde uchopit.

Srdce pukne, promění se
v jednorožcův ostrý roh...
Sova k sově, přitulí se
přiběhne i kozoroh.

Kůže bílá svědí zimou
co tam náhle vstoupila...
Na potkání všichni hynou,
když sis lásku koupila.

Stojí rovně, hlavu sklání
jak ulovené hejno ryb,
čekáš na své blahopřání,
to které nejde uchopit.

Kapky rosy bolest zdobí
stoupá, halí oblaka...
Zvířata tam zraky klopí
půda je tam proklatá.

Hladíš bílou kůži jeho
pod rukou se rozpouští
ptáš se: kdo, kdy, proč a čeho,
když tě náhle opouští.

Stojí rovně, hlavu sklání
jak ulovené hejno ryb,
čekáš na své blahopřání,
to které nejde uchopit.