Červen 2017

Kim Ir-sen a testament

21. června 2017 v 20:59 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Zemřel Titanik - spousta pláče.
Povstal Korejec - syn oráče.
Vesničan jak noha hráče.
Přitom šlo o mega sráče.

Kimík - malá nuzná nudle
říkali mu tlustý pudle.
Na komanče slyšel tak
že ho málem trefil šlak.

Byl to Kimík všeuměl
nic však zvláště neuměl.
Pózoval na haldě hnoje
do boje hnal party svoje.

Malý Kimík jak dva muži
myslí, že ten národ vzpruží!
"Vyhnat tu japonskou plevu!
Stalin? Mao? Na ně seru!"

Ten Kim Ir-sen měl sen!
Být uctíván jak Šém.
Rozbít jak césarovy fracky,
celou jihokorejskou frakci.

Začal se však klepat Kimík
ze strachu měl v hlavě hliník
skočil jak psík na Stalina
z huby ukápla mu slina.

Než z něj Šéf - udělal šéfa.
Strategického eléfa.

Malý psík a šéfík Kim,
všechno zná a všude byl!

Trvalo jen krátkou chvíli
A Kimíka rozdrtili.

Truman ho hned chtěl
prostě z kola ven.

Na severu Koreje,
pšence prostě nepřeje.