Září 2013

Po podzimu jak prase

9. září 2013 v 19:08 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Zima jak prase...
Ještě tady není a už z ní všichni chrochtají.
Ne blahem, jak by se mohlo zdát.
Kdo nemá aparát
s oděvem a pevnou obuví, ví,
že bude zima jak prase.
Zamrlý obličej křičí naposled.

Zima jak prase...
Ještě tady není a už z ní všichni chrochtají.
Štěstím a snad i blahem,
otevření neřestem,
vločkových světů na dlani,
při slunci, při stmívání,
co je krásné jak prase.
Zamrzlý člověk zdá se být na pohled.

Poděkování Vítrholcům a podzimu jak prase

Pod ořešáky v Borkovanech,
mozky ve skořápkách,
poslední traktory ryjí v poli,
poslední prameny slunce.
Podzim jak prase.
ticho
V zahradách nevraživé pohledy,
sousedé v záhoncích a kolem stromů,
nervózní psi za ploty.
Nevletět do té hospody,
nemáznout prvního burana u dveří...podzim jak prase.