Únor 2013

Když pes štěká

22. února 2013 v 16:11 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
A pes štěká... a všude samý vzdech a rozbouřená řeka.
Seneca u svého lisu
je s hromadou starých spisů.
A s tepem si tepá tep a záplata je slepá.
A všude samý spěch a děravá střecha
duše, co do ní kape kaše cizích, známých chorálů...
V taláru sedí starý muž, co mu už nemůže být hůř
bez dýmky a tabáku.
Dům strašidelných bubáků, máme v sobě i na háku.
Zahálku nazýváme prací, práci zahálkou,
když si po světě skotačíme s vílou Amálkou
a obálkou, kterou svoláváme čisté duše starší osmnácti let, si polepíme hřbet.
S oplatkou a vínem
je hledáme a vyjem
a pes štěká a občas i kousne.