Leden 2012

A má a má

24. ledna 2012 v 17:00 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
A má a má to mít význam, ten život! Ze kterého se má prostě pořád radovat! A ne si vzájemně pro deprese notovat. Význam!
Ten co poslechneme a reagujeme na něj. A má a má to mít smysl, a ne tu beznaděj. A má a má to být hra, ta co neublíží. A má a má to být hra, co sny nerozvíří.
Hra se sebou i s ostatními. Pro optickou výhru, či prohru. Pro faktickou hru reagující na realitu, neubližující realitě.
A má a má to mít pravidla, o kterých všichni vědí. Žádná vymaštěná povidla, co se snědly, či jedí.
(Pravidla) A mají to být přesně ta, ta co byla, co se dědí. Ta, co pouze životu nahrávají, ta, co životní karty rozdávají.
A má a má to být fajn furt, každý moment. A má a má to být jako krásný sonet. Každou vteřinu vnímat husí kůži v lásce, práci, rodině, životě. Té "nahotě", co světem vládne, mělo by se v tyto dny říkat: blbě ovládané sny.

PRAVDY

13. ledna 2012 v 23:52 | Urea |  Citáty
Pro TMU!!! člověk hledá světlo Pro SVĚTLO člověk hledá tmu.

Zima v létě, léto v zimě

10. ledna 2012 v 18:30 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Cítím vůni květiny, co se prý oživí až... na jaře. Hvězdáře žádám o vysvětlení. Mluví o předurčení, mluví o rozvětvení. Dění tváří se běžně. Něžně uchopím květinu, ač se jí nelze dotknout. Snažím se polknout a ustoupit o krok. Numerolog mluví o počítaní listí. "Kdo všechny ty počty zjistí, pojistí se před překvapením." Mámením vůně květiny, nezůstane list jediný bez pohybu. K příslibu jara dohází, ač se s logikou rozchází. Jestli to vyjde? Pravděpodobnost nulová, hvězdáře poutá ostruha, stejně tak numerologa. Zazní jedna sloka květině, prý na mizině je s půdou i s prostrorem. Nástrojem zpěvu je stále vůně, co v zimě stůně, že nemá kde žít. A přitom zrovna končí léto.

Konečno v nekonečnu

7. ledna 2012 v 16:36 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Otevřené náruči světa, patří tato věta - bez obsahu, bez významu. V záznamu nemá konce, ni začátku. Tváří se, že je psaná pozpátku a čte se "běžně". Zleva doprava. Oprava není možná, protože kdo ji pozná, nechce přidávat čárky, háčky, nechce uzavírat tečkou. Smečkou slov neznámý autor vyjadřuje bytí, které chytí do sítě každého, kdo si to přeje. Pak se na slunci hřeje, či kleje, že je příliš vedro, či příliš krásně. Někdo to sleduje, píše básně, které pak vloží otevřené náruči světa, který se tváří jak jedna věta: nekonečně konečná, konečně nekonečná.

Projížďka jakýmsi sadem

6. ledna 2012 v 23:55 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Strom, strom a zase strom. A v tom? Strom, strom a zase strom.
Vnímavé oko vnímá se suše, když prostor kolem vzala si duše, co viditelné pohlcuje.
Pocity, pocity a zase pocity. Co si v tom? procítí vše neviditelné. Vše viditelné stejně pohltí, odteď až do smrti, od smrti do teď, od smrti zvané okamžik, do smrti zvané okakřik.

Návrat ztraceného kamaráda

6. ledna 2012 v 23:54 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Uvolnění šíří se postavou, s rozvahou, s odvahou, s uvolňující podstatou.
Čekalo se na něj! Čekalo, čekalo se ve spěchu. "Počkejte na neplechu," říkaly buňky, když válely šunky - jak jinak než ve spěhu. Jak už se tak zdá, sobě vlastní já, uvolnění má a nedá, nedá! "Běda, běda!" naříkají buňky, když uvolnění objímají a lijí ze sebe něco o tom, že jak se tak spěchalo, jak se tak hledalo, úplně se na něj zapomnělo.

Okolní pachy

6. ledna 2012 v 23:53 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Všude kolem voní smrad, snad rád, snad nerad.
Cuká myšlenkami jinam, než putovaly, roztrhaly se a teď se hledají.
Zdají se, nezdají? Vzdají se, nevzdají?
Všude kolem smrdí vůně, tůně od nich kruhy na hladině odvrací.
Když se myšlenky nachází. Když se myšlenky poztrácí.

Mlha, pára

6. ledna 2012 v 23:52 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Mlha, pára, páry a v tom všem něčí spáry? Co lákají do neznámých končin ráje. Zda je to skutečně edén? Nebo jen jeden z hloupých vtipů? Tipů je všude kolem moc, aby bezmoc byla ještě větší, či pomoc znatelnější.
Mlha, pára, páry a v tom všem jenom trámy, co tahají do neznámých končin ráje? Zraje moudrost. Zraje hloupost. Dost či málo? Zavrženo, požehnáno.

neglosni glosa

6. ledna 2012 v 22:28 | Urea
The Agribusiness and Economics Research Unit

Kapky deště ještě...

5. ledna 2012 v 21:22 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Kapky deště ještě cosi kreslí a já to nepoznávám.
Rozpoznávám jen žal lidí, co nevidí přes skla zašpiněná vlastním životem.
Kapky deště ještě cosi nosí a já to prozkoumávám.
Nepoznávám teď nic. Nic z toho, co hořelo tak jasně - jak zhaslá svíc.
Kapky deště ještě cosi rosí a já se rozkoukávám.
Předpokládám, jen předpokládám, že by to asi mohlo být...? Snad něco na květinách, snad něco na vidinách. Snad něco a snad nic.
Kapky deště ještě kapou existencí ve světě, který neexistuje a každý se ho snaží nahmatat. A tak se dívám, jak při tom všem kapou kapky deště - stále, pořád, ještě.

KARTUSHŮV DODATEK:
Kapky deště ještě uzavřely tu mou duši jako kleště. Cvakly, pustily mě na svobodu. Jsem volný (á), pustily mě, kapky deště a tak ještě lítám po městě.