Prosinec 2011

Instrumentová

6. prosince 2011 v 23:58 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Vyvolávací cena poprvé.
Housle, co s nimi hrával ďábel?
Ámen, či bábel?
Pro druhé...?


Vyvolávací cena podruhé.
Pro druhé byl instrumentem.
S dávnověkým elementem.
Ztrát, ale i nálezů, hudebního jezu.

Jedna ruka bije druhou.
O housle tak bojují.
Pro ďáblovu nevěstu?
Taktiku teď osnují.

V zadu sedí stará paní.
V očích má jen pohrdání.
Dav se stává jedním celkem.
V bídě bohatým,
v bohatství bídným ... nalezencem.

Žena si housle prohlíží.
A touží říci jediné.
Kdo se houslí jednou zmocní.
Tak toho hudba zabije.

I ona měla manžela,
co housle od přítele získal.
Ten zpočátku si pouze pískal.
Jak zvláštní je to nevěra.

Celé dny pak s nimi seděl.
A do prázdna dlouze hleděl.
Celé dny pak s nimi stál.
Kdosi si s ním pouze hrál.

Vyvolávací cena potřetí.
To rozbrečí se žena v zápětí.
Rozbrečí se žena němá.
Má a nemá promluvit?
Lahodit těm uším hluchým.
Všem těm prvním.
Všem těm druhým?

Hraje hudba - stále silná.
V očích kreslí šílenství.
Žena chrání svého druha.
Stop ďáblovu prvenství?

Každý pohyb smyčce bere
Dech a oči bez naděje.
V srdci má jen nepřítele.
Co smrt dává za přítele.

Vyvolávací cena počtvrté.
Ruce ženy jsou stále semknuté.

Každá nota náhle slábne.
S tím jak srdce druha chřadne.
Žena stojí, ruce svírá.
Bezmoci se stále vzpírá.

Kam jsi šel? Proč zatoulal ses?
Mluví k tělu bez pohybu.
Které kdysi plné slibů
Mlčí.

Vyvolávací cena popáté.
Ta odradí chudé i bohaté.
...jako všechny předešlé...

Žena stále ruce svírá.
Křičí: housle! Jejich vina.

Vráceno!

Žena housle k srdci tiskne.
A vlasem o struny zavadí.
Žena housle k srdci tiskne.
Teď jsme svoji. Asi ženatí.
Vždyť byly vždycky pouze její!
Co udělaly? Dnes neplatí.

------


Míjíš svět, on míjí nás.
Když si z hudby lámeš vaz.

SKOROVODNÍK

6. prosince 2011 v 22:18 | Urea |  KVĚTINOVÝ ZÁBAL
Na okapu nad Ostravou
seděl vodník s pivostravou.
Sviť, očičko, sviť!
Ať to není šit.
Piju, piju, ze skleničky!
Do hospy, či do uličky?
Sviť, očičko, sviť!
Ať to není šit!
Dnes je cosi, zejtra středa,
nejedl jsem - až, až běda!
Mám pocit, že od oběda!
Sviť, očičko, sviť!
Ať to není šit!
Špinavé šaty, oči rudé,
zejtra další pařba bude.
Sviť, očičko, sviť!
Ať to není šit!
Ráno, raníčko, vodník vstal.
Flašku si k pasu přivázal.
"Půjdu, miláčku, k jezeru. Flašku sám sobě vyžeru."
"ACH! Nechoď, nechoď na jezero! Bo je tam hnusně zataženo!
Já měla zlý té noci sen. Fakt na to ser a nechoď k vodě ven!
Z bláta jsem Tě tam vybírala. Rozbitou hlavu zašívala.
A byl to vážně šit, šit den. Nechoď, vodníku, nechoď ven.
Rudá barva oči Ti tají. V očích se spánky ukrývají. A středa? Fakt divnej je den. Nechoď, vodníku, nechoď ven!"
Nemá, vodník, nemá stání. K jezeru ho cos pohání.
K jezeru vždy ho cos nutí. Bo domov není po chuti.
První flaška je otevřena. Lávka tak náhle prolomena.
Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v širá kola. A na topole podél skal, nějaký debil zatleskal.
"Blbče!" zvolal vodník z plných plic. A už byl kajsi, kde strašný hic.
A nic k pití - nic, nic, nic. Nikde nic. Nic z toho, co vodník chtěl víc, víc, víc.
...kdo jednou v křišťálovou barvu vkročí.
Ret do alka, piva, jen tak nesmočí.
Debil sedí mezi vraty.
V hlavě má jakési zkraty.
Vodník stojí kousek od vrat.
"Tak hlavně to teď neposrat!"
"Stokrát jsem Tě poprosil. Na kolenou poklekl. Kůrovec srdce Tvého nezměkl.
Neser, debile, svůj pane. Anebo víš co? Se naser. Říkám zduř a to se stane!"
Na jezeře bouře hučí. Debil jaksi naříká.
Nářek ostře bodá kdesi. Potom náhle zaniká.
"Ach, kočičko, běda, běda. Neměl jsem Tě od oběda!
Bo na topole podél skal, nějaký debil zatleskal. Já tam stál a tleskal taky, v očích křišťálové zkraty. A nic k pití - nic, nic, nic. Nikde nic. Nic z toho, co jsem fakt chtěl víc, víc, víc."
"Já Ti to říkala, debile."

Tradice X vývoj

6. prosince 2011 v 21:16 | Urea |  Citáty
Vývoj je obohacování, vznik nových - budoucích - tradic. Vývoj je oživování bytí. Čím starší tradice, tím větší připomenutí počátku, smyslu bytí. A jejich realizací a uvědomění si jich přichází i tendence, postupovat dál - tvořit tradice nové a kývat na vývoj - na život.