Moudrý dědeček aneb kapky života

8. října 2011 v 12:39 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Dědeček moudrý na verandě sedí. Nemusí nic a může všechno, aniž by se mohl pohnout. Nemusí nic, už ví vše, jen tak si hledí. Sedí a hledí na vodu kapající ze sousedova okapu. Přeje mu odvahu, když sedí a hledí jak stojící na místě běhá dokola, nevěda proč.
Dědeček moudrý na verandě sedí. Chvíli se směje, pak chvíli pláče jako právě narozené ptáče. Kapky mu kapou po tváři. Nikdo se však neodváží říct, že v kapce vidí smutek, či radost.
Dědeček moudrý na verandě sedí. V ruce svírá vzpomínku, kterou odhodí a nahradí jinou. V každé té chvíli, jejíž délka není důležitá, cítí se šťasten, cítí se živ - jako nikdy před tím, jako celý svůj život a jako důkaz má vzpomínky... kdy je každá šťastná, jen pokaždé jinak. Někdy smutně šťastná, někdy vesele šťastná.

(Kdybyste ho hledali, tak zamiřte do Štramberku.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama