Zahrádková pohoda

20. září 2011 v 13:49 | urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Řekni mi svoje pocity. Co se Ti honí hlavou? A já jen hledím na tu podívanou. Bezmyšlenkovitě. Řekni mi, co cítí srdce? A já jen sedím a cítím ho. Jak bije..byje (od slova být) tak prudce. A listí kolem poletuje. A slunce tak září.. Že prostě nevěřím, ne, ne! Že to všechno nemám v tváři. Na ten celek Bůh se dívá. Celou situaci stráží. A my sedíme a pijeme. A my cítíme a žijeme. S jistou svatozáří. Můžeme, co můžeme. Chceme, co chceme. A svět se točí a svět se rozpadá. A jestli nás něco napadá, tak odmítání, připustit si cokoliv. A teď čekáme na tu chvíli pravou. Kdy se podobné myšlenky přestanou honit hlavou. A vše půjde promyšleně a bezmyšlenkovitě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:40 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama