Osmý div světa

20. září 2011 v 13:57 | urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
"Bože, Univerze... Ty, o koho se tady jen silnice hádají. Řekni, která bublina je ta správná? Která bublina projde mi?"
Fouknu. "Hle! Mám kouli kulatou!"
Vedle mě se ozve: "Já chci..." A máme placatou.
A tak foukáme a foukáme nevyčerpatelný zdroj.
Planety se stále množí,...
zdá se to být fenomfór...?
Nebyl by to asi život, keď by nedošel i Nepokoj.
"Lízátko?" zeptám se kulatého stolu.
A to těsně před znepokojením.
Chvíli oči zvedají nahoru, chvíli dolů.
Nastrkám jim pamlsky do pusy dřív, než promluví.
"Mňum," labužně mě jeden z nás osloví.
"Co budeme dělat? Co budeme dělat?" pluje spokojeným davem.
Vyfouknu z bublifuku slonopsa, co se hihňá blahem.
Někdo do něj fouká, jiný mu aportuje bublinu.
I Nepokoj se přidá do spokojeného neklidu.
Jestli život doutná? Těžko říct... ale v tomto plameni přežiju.
A v tomto plameni přežijem.
(Začátek všeho bytí: Když zakopnu? No, tak zas vstanu a přitom zvednu ležícího. Zbavíme se duše smradů a životem jdem, jdem, jdem. Ze dvou je tu náhle dav. Pomáháme sobě si. Pomáháme Tobě si. Pomáháme si, si, si. Děláme blbé, i když víme. A i tím se uvolníme. Hrajeme si s bublifuky, občas se i pomodlíme. My, my, my.)
Vysvětlivky: fenomfór - složeno ze slova fenomén a fór jakožto lidově vtip. Detailnější informace na www.wikipedie.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama