Nit nezajímá nic

20. září 2011 v 13:09 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Zvuky ptáků za soumraku.
poslouchala duše.
Jedna z mnoha.
Navěky nesmrtelná.
Smrtelně věčná.

Směčka vlků čichá kořist.
Krčí se na výsluní.
Na kopci ze zlata.
Kde se boří jako v blátě.
Bez očí okatá.



Svaté je všechno
Svaté je nic




Neviditelnými nitěmi honí se otázky: Kdo z koho? Kdo je víc?
Přitom nit nezajímá nic
jiného, než něco spojit.





Mezi plotem a tím druhým stojí kohout.
Hrdý na své nejvyšší postavení.
Jen slepice už na planetě chybí.




Kráva dává lekce bučení svému telecímu potomkovi.
Co hledí jako tele do prázdna, kde se chce něčemu přiučit.





Člověk zavírá oči, aby unikl učení.
Už ho přeci bylo dost!
A nadšeně vstupuje do řešení problémů - ve snu.



Žena na sebe plácá spoustu parfému a plácá cosi o tom, co je in.
Uvnitř se ale zapomíná stříkat celý život.




Filozof neustále probírá veškeré varianty bytí, nebytí.
Než se stihne otočit, nemá nad čím přemýšlet.
Život pro něj píše zprávu: Byl a skončil.





Kdo psal tyto řádky, ten se směje. S pocitem, že je nad věcí, s pocitem beznaděje.
Hřeje se jen zapálenou cigaretou a přemýšlí, proč musí mít pravdu i ti, kdo o ní právě slyšeli.
Právě - poprvé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama