I s nohama to jde

20. září 2011 v 13:17 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Nohy zabořené v hromadě hlíny.
A po těle semena pórů.
Ve vlasech jmelí.
A duši plnou bájných fórů.
Na jazyku rozkvetlá orchidej.
Doktor by zapálil větu:
"Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha."
Nohy zabořené v hromadě písku.
A po těle kusy vápníku.
Ve vlasech srst velbloudí.
A v kapce vody taktiku.
Žíznivý by zaskřípal zuby nad slovy:
"Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jako ohniště. Od samého naříkání jsem vyzáblý na kost."
Dost vymáchaným vtipům a lidské vyprahlosti.
Na větev stromu usednout. Házet fóry, lechtat slunce a třepat nohama zabořenýma do života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama