Fůůů

20. září 2011 v 13:35 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Stát se zapálenou cigaretou.
A být jako ten komín.
Stále ze mě něco vychází.
A nikdo neví, koho zaměstnávám.
Kdo přikládá do kotle.
Být jako ta záložka do knížky.
Stále v pozoru, našponovaná.
S obrovskou zodpovědností.
Čím jsem potištěna? Není podstatné...
Být jako jelení paroh.
V manželství nevítaná.
Jedinci brána jako trofej.
Být jako oblíbená, vyšlapaná bota.
S dírou, se kterou nemohu hřát.
Snad do ní dají alepoň cigárko.
Ať mohu čekat na nohu, pokuřovat a být našponovaná jako ten komín.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama