Dny olejovou barvou

20. září 2011 v 13:46 | Urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Kéž by se den nechal vidět jako obraz plný barev...
Příliš moc černé temperky na tmavý mrak.
Příliš moc akorát na ostatní mraky.
Děti s přehnědlou kůží jsou zvýraznění až oslepují...
Šedé zraky používají RH faktor bílý,
co je v mírném záklonu žlutý.
Seru na to, beru pruty a jdu tam, kde jsou barvy zadarmo.
Ne nadarmo se říká, že klid je klidný a tichý.
Voda tmavo-světlo-černo-modro-všeljaká-
se zeleným listím na dovolené.
Dovoluji si nadhodit a chytit další barvy,
kterých je na světě tolik, že je člověk nevidí.
A do toho všeho pozdraví pták mávnutím křídel.
Pozdraví i ryba bublinou.
Před očima probzučí cosi strakatého.
A já mám pocit, že mi pukne srdce.
A já mám pocit, že by takhle mělo pukat celý život.
A do toho všeho, přijde nová láska.
A já jsem si jistá, že nejsem člověkem.
Alespoň ne takovým, jakého ho dnes známe.
Ach, kéž by srdce pukalo, oči viděly, uši slyšely a do toho přicházely nové, staré, staronové, novostaré náhledy, či lásky na celý život v rozkvětu... a to i na prahu smrti a v den zrození.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:40 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama