Ale, asi, bez ale a asi

20. září 2011 v 13:58 | urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
KDYŽ SLUNCE HOŘÍ
A TVÁŘ PLÁ.
TO BRÁNA VŠEM SE OTVÍRÁ.
KDO SPAL, TAK TEN SE PROBOUZÍ.
I BEZCITNÍ SE ROZTOUŽÍ.
A STEJNĚ JAKO SNÍH SI TAJE.
TO UVOLNÍ SE DUŠÍ TAJE.
A ROZPOUŠTÍ SE KAŽDÝ HŘÍCH.
ZELENOU UŽ MÁ JENOM SMÍCH.
ALE, ASI ZTRÁCÍ VÝZNAM.
CÍTÍM, ŽE SE V TOM UŽ VYZNÁM.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama