Akpať okaj akfať!

20. září 2011 v 13:55 | urea |  Poezie: mezi myšlenkou a novostarým světěm
Není ťapka jako ťafka!
Hrabání do hlíny?
Hrabání do sebe?
Krtek, co?
Aby se v tom hraboš vyznal…
Vrní mi v mozku.
Vykouzlí hromádku.
Sunu ji dopředu, sunu ji pozpátku.
Hromádku, hromádku. Ukdámorh, ukdámorh.
Hrabání písmenek.
Hrabání do snů.
To, co v nich zažiju, projde, než usnu.
Schnu, nebo jakýmsi způsobem kvetu?
Příliš moc pupenů levačkou smetu......
Pohnojím, zaliju … půdu.
Než kamsi půjdu… zase schnu a zase kvetu.
A pučím. A pučím.
Na hlavě vstávají vlasy jak listí.
Nebe! Toť jediné, co mi je jistí.
A tak si přilepím na čelo věk.
Jsem člověk, co jen tak smek - parukou.
A řek: Radši pusť dešťovou kapku, než další věkovou ťapku.
A tak si ťapkáme, ťapkáme životem. A něco mrmláme a něco žvatláme,...
že na věku záleží.
A tak si ťapkáme s životem - bok po boku.
Pokud nepomlouváme věk, lichotíme věku.
Pokud nedrbeme vazbu, drbeme svobodu.
Za každých okolností.
"Ale dosti! Žvatlání…"
A zase žvatláme, že na všem záleží.
A zase žvatláme, že na všem nezáleží.
Když člověk ťapká s životem v ťapce. (ekv. ruky)
Jde život pozvolna. Jde život hladce.
Na mou věru! v
Na mou nevěru!
Ťapkáme pro nudu.
Ťapkáme pro změnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:40 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama